Kolik státního rozpočtu jde na poslední rok života

Mám několik známých se stejným příběhem: babičku odvezli do nemocnice kvůli mrtvici, v nemocnici našli rakovinu, provedli operaci, babička chytla pneumonii a umřela během hospitalizace, bez rodiny. O nesmyslném „léčení” na konci života jsem slyšel i přímo od lékařů. A zároveň se pořád zvyšuje věk odchodu do důchodu – dnes 65, moje generace má jít v 72. Napadla mě proto otázka: pokud nechci být poslední rok „léčen” a raději dožiju v kruhu rodiny s podporou mobilního hospice, ušetří se dost peněz na to, abych šel o rok dva dřív do důchodu?

Spočítal jsem z veřejných dat, kolik peněz protéká posledním rokem života českých seniorů – zdravotní péče plus důchod – a co s tím podílem udělá stárnutí populace za 10, 20 a 30 let. Odpověď na moji otázku je dole pod výsledky.

Výsledky

Podíl na výdajích státního rozpočtu	2023	2033	2043	2053
Poslední rok života lidí 65+	2,6 %	3,3 %	4,3 %	5,3 %
Poslední rok života lidí 85+	0,9 %	1,4 %	2,2 %	2,6 %
Absolutně, 65+ (dnešní Kč)	56,6 mld.	72,7 mld.	89,7 mld.	104,5 mld.
Pracujících (20-64) na jednoho seniora 65+	2,86	2,64	2,16	1,89

Poměr pracujících na seniora sedí na tisíciny s oficiální Eurostat projekcí (OLDDEP3) a odpovídá i projekci ČSÚ 2023-2100.

Co to znamená, bez ekonomštiny

Stát za každého člověka platí dvě velké věci: zdravotní péči a ve stáří důchod. Zdravotní péče není rozprostřená rovnoměrně – zdaleka nejdražší je poslední rok života, kdy se koncentrují hospitalizace a intenzivní léčba. U seniora 65+ stojí poslední rok života zdravotnictví průměrně 349 tisíc Kč (běžný rok téhož seniora: 85 tisíc). Když k tomu přičtete roční důchod (~248 tisíc Kč), protečou posledním rokem života jednoho seniora zhruba 597 tisíc Kč veřejných peněz – asi dva roky odvodů průměrného zaměstnance.

Teď to vynásobte demografií. Silné ročníky stárnou, takže seniorů přibývá a lidí v produktivním věku ubývá. Dnes se na jednoho seniora skládají necelí tři pracující, v roce 2053 to budou necelí dva. Peněz do rozpočtu tedy přiteče méně, a zároveň bude umírat víc lidí ročně (113 tisíc dnes, ~192 tisíc v 2053 při dnešní úmrtnosti). Obě nůžky se rozevírají proti sobě – proto podíl posledního roku života na rozpočtu vzroste na dvojnásobek, aniž by se cokoliv zdražilo. V celém výpočtu jsou záměrně zafixované dnešní ceny, dnešní důchody i dnešní odvody na hlavu; mění se jen to, kolik je komu let.

Jedna věc, která mě překvapila: poslední rok života člověka 85+ je o něco levnější než průměr 65+ (340 vs. 349 tisíc Kč). U nejstarších se léčí méně intenzivně – méně JIP, méně agresivní terapie.

Odpověď: stačí to na dřívější důchod?

Skoro přesně na jeden rok. Počty na jednoho člověka 65+:

• Poslední rok života s běžnou trajektorií („léčení”): 349 tisíc Kč.
• Poslední rok života doma: běžná péče jako u přeživšího seniora (85 tisíc Kč) + mobilní hospic (45 tisíc Kč, průměrná úhrada pojišťovny na pacienta) = 130 tisíc Kč.
• Úspora: ~219 tisíc Kč. Rok důchodu stojí ~248 tisíc Kč => úspora pokryje ~0,9 roku důchodu navíc.

Takže rok dřív do důchodu: zhruba ano. Dva roky: ne. A jeden háček – když jdete o rok dřív do důchodu, stát nepřijde jen o rok důchodu navíc, ale i o váš rok odvodů (~304 tisíc Kč). V plné fiskální logice úspora pokryje jen ~5 měsíců. Fér verze odpovědi tedy zní: umírání doma s hospicem zaplatí přibližně rok důchodu, nebo necelý půlrok, pokud byste ten rok jinak ještě pracovali.

Ve prospěch hospice ale hraje ještě jedna položka: bez ventilátorů a JIP člověk umře o něco dřív – intenzivní terminální péče typicky prodlouží život o bolestné měsíce na ventilátoru. Každý takový nevyplacený měsíc důchodu je dalších ~21 tisíc Kč, takže reálná úspora je ještě o kus vyšší než počítám (a záměrně to nechávám jen jako kvalitativní bonus – prodloužení života na JIP nikdo v ČR neměřil).

Druhý háček: nejde to naplánovat pro každého. Část úmrtí je náhlá, část trajektorií (demence, dlouhá křehkost) domácí péči neumožní bez obrovské zátěže rodiny – a ČR je v dostupnosti domácí péče druhá nejhorší z 22 zemí OECD (stojí 668 % mediánového příjmu důchodce, bez veřejné podpory). Přesto je tu reálný přesah: dnes v nemocnici umírá 64 % Čechů, druhý nejvyšší podíl v OECD, a přání většiny je opačné.

Metodologie ve třech vrstvách

Vše je spočítané z veřejných, stažitelných dat. High level: vzal jsem oficiální tabulku ČSÚ „výdaje zdravotních pojišťoven na obyvatele podle věku”, rozdělil ji na náklady přeživších a náklady umírajících pomocí skutečné úmrtnosti každé věkové skupiny, a výsledek přepočítal na populační strukturu z oficiální evropské projekce. Podrobnosti jsou v rozbalovacích blocích.

Jak se z jedné tabulky pozná cena posledního roku života

ČSÚ publikuje průměrné výdaje pojišťoven na obyvatele podle věku a pohlaví (tab. T3.1 Zdravotnických účtů, 2017-2023). Průměr každé skupiny je ale směs dvou populací: přeživších a lidí v posledním roce života. Platí s = (1-m)·σ + m·δ, kde m je úmrtnost skupiny, σ náklad přeživšího a δ náklad posledního roku života. Poměr δ/σ = 4,1 beru z jediné české mikrodatové studie (Pavloková 2010, data VZP o 7 milionech pojištěnců: zemřelí stáli 4,1× víc než přeživší, a po očištění o blízkost smrti efekt věku skoro mizí – náklady nerostou stářím, ale blízkostí smrti). Úrovně v Kč jsou plně z dat 2018-2023.

Sanity check: z modelu vychází, že poslední rok života spotřebuje 8,0 % výdajů pojišťoven – mezinárodní studie devíti zemí (French et al. 2017, Health Affairs) měří 8,5-11,2 %. Sedí to na dolní hranici, takže čísla výše jsou spíš konzervativní.

Jak se posouvá populační křivka a proč se smršťuje rozpočet

Nepoužívám naivní „posunutí křivky doprava” (to by vynulovalo děti a ignorovalo migraci), ale oficiální projekci Eurostat EUROPOP2023 baseline pro roky 2033/2043/2053 – s porodností i migrací, populace se drží kolem 10,7 milionu, jen vnitřně stárne. Na projekci aplikuji dnešní čísla na osobu: výdaje podle věku, úmrtnost 2023, odvody 304 tisíc Kč na zaměstnance ročně (včetně odvodů zaměstnavatele), důchod 248 tisíc Kč ročně.

Ekonomika se škáluje počtem lidí 20-64 při konstantní zaměstnanosti, produktivitě a daňové kvótě: méně plátců => menší HDP => menší odvody i rozpočet. Konkrétně odvody klesnou z 2 699 na 2 406 mld. Kč (-11 %). Procenta v tabulce jsou tedy podíl rostoucího čitatele na klesajícím jmenovateli.

Co by čísla posunulo (limity)

• Úmrtnost je zafixovaná na roku 2023. Reálně klesá, takže zemřelých bude méně, než počítám (moje 169 tisíc v 2043 vs. ~140 tisíc v projekci ÚZIS pro 2040). Procenta jsou horní odhad.
• Produktivita je zafixovaná. Reálný růst produktivity jmenovatel zvedne a nůžky částečně zavře – jenže s produktivitou porostou i mzdy ve zdravotnictví, takže jednotkové náklady stáří nezůstanou stát.
• Důchodový věk se posouvá a míra zaměstnanosti starších roste; to model ignoruje.
• Kalibrace 4,1 je z dat 2004 (novější česká mikrodata nikdo nepublikoval). Citlivost: při poměru 6 by zdravotní složka scénáře 65+ byla ~43 místo 33 mld. Kč.
• Není to návrh „neplatit poslední rok života” – ex ante nikdo neví, čí poslední rok právě běží. Je to účetní řez, kolik tím rokem protéká.

Zdroje

Hlavní vstupy: ČSÚ Zdravotnické účty (tab. T3.1), Eurostat demo_magec/demo_pjan/proj_23np (EUROPOP2023), Pavloková 2010, Prague Economic Papers, French et al. 2017, Health Affairs, MFČR (výdaje rozpočtu 2024), ČSSZ/MPSV (důchody). Celý výpočet je reprodukovatelný Python skript nad stáhnutelnými CSV.